po celodenním maratonu v patách neposedného dítka.
Vždy usnu téměř okamžitě, naprosto tvrdým spánkem,
za který by se nemusel stydět ani dřevorubec.
Každé ráno mě pak probudí ťapkání malých, bosých nožiček,
které se promění ve schoulené klubíčko u mě pod peřinou..
A s prvním pohlazením slunečních paprsků to klubíčko otevře své velké oči
a naporoučí si k snídani kakao s loupáčkem.
Dnes přiťapkalo ve 4 hodiny ráno se slovy :
"Maminko, vstávej, budeme si hrát na hasiče"