Where I'm home ..

Paní domácí

V té ruce kdysi bývalo zrcátko, nyní už jsem dospělá ..

Člověk si uvědomí, že stárne až při pohledu na své děti.

Priority se změní a celkový pohled na svět je najednou jiný, takový realističtější..

Z ideálů člověk postupně sleví a zjistí, že na sebe ráno u zrcadla už nemá tolik času, že "osobní" volno je vždy jen za podmínek vzájemné dohody a že se vrásky v oblasti čela, očí a úst trochu prohloubily a s nimi zároveň přišla i nevítaná celulitida :))

Kdyby se mě někdo zeptal, zda-li bych přetočila ručičky na pomyslných hodinkách a vrátila čas zpět?!..

JÁ BYCH NEMĚNILA.

Přesně tohle je totiž fáze života, kterou považuji za nejhezčí.

Kde kdo by mi možná oponoval, ale já se těšila na dobu, kdy budu svému dítěti číst večer pohádky, o víkendu péct buchty,

mít naklizeno pro případný neohlášený vpád tchýně,

manželovi žehlit do práce košile a přikládat ke svačině

zamilovaný vzkaz ..

Jsem šťastná, tím myslím opravdově.

Mám vlastní rodinu, zdravého chlapečka a milujícího manžela.

Co víc si v životě přát, když vše je tak relativní..?

Není hezčího pocitu, než toho, že Vás doma někdo čeká.

(P.S. - Na fotografii jsem skutečně já, přeci bych si sem nedávala cizí ženskou:)) )