Reportáž z ložnice
Tak odtajním kousek mého díla.
Zatím opravdu jen kousek,
vlastně mou polovinu společného lóže.
Ještě vůbec není hotovo,
tedy s barvou už jsem asi skončila,
krom pár míst, kde by bylo trochu nátěru ještě třeba.
Ale ty doplňky..
Stále ještě na lovu a shromažďování všeho toho,
co utvoří ten kýžený výsledek.
Věřím, že to bude stát za to.
Ložnici mi věnovala má drahá babička,
už tenkrát ji s dědečkem koupili od nějakých starších lidí.
Dostala jsem ji loni na podzim,
celou dobu byla ve svém původním vydání.
Tmavohnědá s černým zdobením.
Původně jsem ji tak chtěla nechat,
ale původní úchytky už opravdu potřebovaly výměnu
a k takovému typu byl nadlidský výkon něco sehnat.
A tak jsem se s těžkým srdcem a požehnáním babičky,
letošní léto vrhla do vdechnutí nového života.
Při kompletním rozebrání jsem našla štítek,
že je ložnice z roku 1897.
Skládá se z nočních stolků, manželské postele, peřiňáku,
skříně, prádelníku, konzole a kyvadlových hodin.
Babičko, ani nevíš, jak moc si jí vážím..